Újezd - Slopné 5:6 PK (1:5)

Asi tahle slova padla na úrodnou půdu, jelikož ve druhém poločase, kdy jsme už neměli co ztratit, se kluci hlavně morálně neskutečně zvedli a dokázali nemožné. Srovnat čtyřbrankové manko proti na koni sedícímu soupeři. A pomohla k tomu rychlá branka střídajícího Lukáše Fiodora, který nic nevymýšlel a chytrou střelou ve 46 minutě vykřesal jiskru naděje. Tuhle jiskru pak ještě více rozdmýchal ten nejzkušenější. V 50 minutě dostal Jindra Hrnčiřík pěknou průnikovou přihrávku přes střed obrany a z očí v oči nedal Slopenskému brankáři šanci - 3:5. Hosté znejistěli a nám narostla křídla. A když po standardní situaci, kdy ve vápně zahrál jasnou rukou hostující hráč a opět Jindra Hrnčiřík proměnil 15 minut před koncem penaltu a snížil na rozdíl jedné branky, byla malá Újezdská senzace na dosah. My se po zbytek zápasu snažili vyrovnat, zatímco hosté nám opět odskočit na rozdíl aspoň dvou branek a nutno říct, že šance na to stejně jako my na vyrovnání i oni měli. Jenže ve druhé půlce už žádný gól nedali, a tak přišla naše sladká tečka na závěr. V 88 minutě znovu Jindra Hrnčiřík ukázal, že nejlepší řešení je to nejjednodušší. Nic nevymýšlel u rohového praporku a poslal ostrý a krásný centr do vápna, kde jej na zadní tyči hlavou uklidil do sítě asi jediný hráč, který za první poločas snesl aspoň nějaké měřítko - Pepa Struška. A Pepa zaslouženě vyrovnal a rozproudil veliké emoce, které po hrůzném prvním poločase, se nakonec v dobré obrátilo. V tuto chvíli byli všichni hráči pro mě morální vítězi zápasu, a že nakonec nezvládli dovednostní soutěž v podobě penalt o druhý bod, mě osobně až tak netrápilo.